Zaklínač.(O hře2)

20. února 2008 v 18:44 | Michael
Když jsem zhruba před dvěma lety v jednom časopise narazil na zmínku o připravované hře Zaklínač (tehdy ještě i u nás označované jako The Witcher), obával jsem se, že si vývojáři z CD Projekt Red nedovedou poradit s náročnou a rozsáhlou látkou z pera pana Andrzeje Sapkowského. Na druhou stranu měli připravený propracovaný svět plný rozličných kreatur, lidských příběhů, rozlehlých krajin a měst, materiál přímo vhodný pro epické rpg. Po několika letech vývoje tu máme Zaklínače v celé své kráse a podíváme se na něj v naší megarecenzi.
Po mnohaleté válce s Nilfgaardskými vojsky se zem utopila do hladomoru a bídy. Lidé se často ptali, co se stalo se slavnými Zaklínači, kde je jim konec. A právě pět let po válce se dostáváme do příběhu, kdy viditelně zmatený a vysílený Geralt běží skrze temné hvozdy Modrých hor a v zápětí upadá do bezvědomí. Naštěstí ho nachází skupinka jeho dávných spolubojovníků, kteří jsou na výpravě z pevosti Kaer Morhen, starodávné a tajné pevnosti Zaklínačů a kteří ho berou domů. Zde se setkává se svým učitelem Vesemirem a svou láskou Triss a dozvídáme se, že před pěti lety byl viděn, jak byl zabit v jedné bitvě, nevíme však za jakých okolností. Jak se však zjišťuje po Geraltově probuzení, ztratil paměť a nepamatuje si nic krom svých bojových schopností. Pevnost je krátce na to přepadena a při její obraně si nenásilně osvojíme ovládání Geraltových schopností a celé hry. Přes veškerá snažení jsou však z pevnosti ukradeny vzácné lektvary a osazenstvo hradby opouští a rozchází se do různých konců krajiny, aby zjistilo, kde se nachází tajemný mág stojící za přepadením.
Geralt je vyslán do města Wyzima, které je však uzavřeno kvůli podivné karanténě. První kapitola se bude tedy odehrávat v Wyzimském podhradí, kde řádí tajemná bestie - ohněm planoucí pekelný pes, který tyranizuje po setmění vše živé a stojí za spoustou úmrtí zdejšího lidu. Jeden z hlavních úkolů se tedy bude točit kolem ulovení této bestie. Mimo to vám zde spousta lidí zadá i mnoho bočních nepovinných úkolů, které však mohou přinést cenné bonusy, kontakty, přízeň dalších lidí a zjištění, jak to s vámi vlastně bylo. Krom toho některá vaše rozhodnutí ovlivní příští děj hry a ve zlomové chvíli vám hra flashbackem připomene o co šlo. Rozhodnutí bude během hry vícero a každé vás povede k jednomu z několika konců. Hra má tak velký potenciál znovuhratelnosti (ošklivé slovo, replayabilita zní lépe). Celá krajina je velmi slušně obydlena a rozhodně se nejedná o pusté prostředí. Npc chodí po cestách, navštěvují se, pracují na polích nebo zahrádkách, prostě chovají se velmi přirozeně. Například Kněz ohně, který vám zadá několik hlavních úkolů, v noci doma spí, přes den obchází kolem domu, nebo se modlí u blízkého kostelíka u několika hrobů.
Mnoho npc se s vámi dá do rozvětveného rozhovoru a kdo ne, přesto vás častuje nějakou hláškou či urážkou, jen málokteré npc je ticho. Rozhovory probíhají klasickým rpg stylem, přičemž se spustí bližší pohled na účastníky v enginu hry. K řeči je vždy několik témat, přičemž často se dále rozvětvuje. Použité věty se označí odlišnou barvou a tak se nebudete opakovat. K rozhovorům však připadne jedna z mých výtek - občas npc rozhovor ukončí a například si zase lehne na postel, aniž by vám dala možnost pokračovat výběrem další možnosti, i když by logicky měla navazovat. Musíte tedy začít rozhovor znovu a proklikat se až k místu, kde se řeč rozděluje. Výběrem možností rozhovoru se rozvíjí váš vztah s danou npc a můžete ji jak urazit, tak naopak okouzlit a pokud si dáte skutečně záležet, dojde i na sex (samozřejmě pouze v rozmazané, nejasné animaci, ale i tak). V průběhu rozhovoru lze využívat několika akčních ikon - například můžete ukázat npc pečetní prsten, který může prokázat vaší totožnost, obchodovat s npc, můžete se s danou postavou napít a rozvázat jí tak jazyk, můžete se pokusit zaplatit za informace nebo postavu vyzvat na pěstní souboj. Pěstní souboj je jedna z miniher, ve které bojujete o vsazené peníze jednoduchými chvaty - levé myšítko udeří, pravé kryje úder. Náročnost stoupá podle kvality vyzvaného protivníka a hrát se dá o slušné peníze. Další minihrou jsou poker kostky, kdy místo hraní s kartami házíte kostkami, přičemž pravidla jsou stejná - je to jedna z nejoblíbenějších her v království. Do třetice lze soupeře vyzvat v pití alkoholu, kdy se hraje kdo nejvíce vydrží a opilý Geralt má skutečně realistický krok. Nejenže se vám rozmaže obraz a mává to s vámi ze strany na stranu, ale občas utrousíte i nějakou vtipnou hlášku či zakopnete.
Kdyby se stanovoval žebříček nejvíce charismatických herních hrdinů, Geralt z Rivie by byl na prvních místech, protože jeho vzhled je skutečně úchvatný. Mužná tvář ošlehaná žárem stovek soubojů a poznamenaná těmi nejtěžšími zkouškami, jaké je člověk schopen vydržet, zjizvená působením Zaklínačských mutagenů s nepřítomně bělostnýma očima a přesto velmi lidská. Úsměv na jeho tváři stěží uvidíte, přesto však rád pomůže kde je třeba, pokud to něco hodí. Záleží jen na vás, jakým způsobem budete hrdinu rozvíjet, zda se postavíte za bezpráví, když je číšnice z hospody přepadena bandity a můžete si pak se sličnou děvou dát piknik u mlýna, nebo se na ni vykašlete a ponecháte ji svému osudu.
Protože Geralt není žádná sušinka, ovládá tři způsoby boje a dvě zbraně. Železný meč je určený na lidské protivníky a stříbrný na tajemné a nebezpečné potvory, kterým železo neublíží. S každou z těchto zbraní lze použít tři způsoby boje - silný, rychlý a skupinový. Silný způsob boje je vhodný na velké a pomalé protivníky, a dává velmi silné zásahy. Oproti tomu rychlý je určen proti mrštným protivníkům a dává spíše menší údery, ale rychleji. Poslední - skupinový - útok je určen proti více protivníkům, Geralt dává táhlejší údery a dokáže zasáhnout vícero protivníků najednou. Krom toho lze použít klávesu pro rychlé otočení o 180° a pomocí sekvence pohybových kláves i několik úskoků a přemetů. Mimo zmíněného dokáže Geralt použít i různé sekery, palcáty a nože, ale u nich nelze použít tři typy zaklínačských útoků a jedná se spíše o nouzovku, kterou moc nevyužijete.
Samotný systém soubojů je řešen zcela fantasticky a nebudu zakrývat, že mě naprosto uchvátil. Chcete li zaútočit na nepřítele kliknete na ikonu meče, která se na něm objeví a Geralt zaútočí. V tu chvíli se ikona změní na přeškrtnutý meč a pokud se v této chvíli ukliknete, celý úder zastavíte. Pokud ho však necháte proběhnout objeví se ikona plamenného meče, která postupně slábne až zmizí. Pokud v této krátké chvilce kliknete znovu, Geralt znásobí svůj úder a to až několikrát, přičemž každý úder má větší razanci a sílu. Krom toho lze hru pauznout a upravit co je třeba. Možná se vám vysvětlení zdá chaotické, věřte ale, že se všecko krásně a reálně hýbe a boje speciálně proti více protivníkům mají neuvěřitelný náboj a akčnost. Boje se dají vylepšovat investicí talentových bodů, které klasicky získáváte za zkušenosti ze zabíjení.
Talentové body můžete přidělovat, když Geralt medituje například u ohně. Je celkem 15 směrů, do kterých lze investovat (klasicky síla, obratnost, inteligence atd + magická znamení a další vlastnosti), v každém směru je pět ševelů dané vlastnosti a každý level otevře několik podvlastností (například pokud si otevřete druhý level síla, otevře se vám možnost dokoupit si specialitu "proseknutí žíly" a další). I pokud dohrajete všechny úkoly ve hře, nikdy nezískáte tolik bodů, abyste mohli zakoupit vše, je tak třeba specializovat se pouze na něco. Lze si zakoupit také některé odlehčující vlastnosti jako "tvrdá játra", která vám přidají lepší výdrž při pitkách :)

Magii ve světě Zaklínačů zastupují znamení. Znamení se nejdříve musíte naučit u speciálních kamenů a poté je můžete používat. Znamení čerpají sílu z vaší energie, která se pomalu doplňuje. Znamení je celkem pět - Aard, Quen, Yrden, Igni, Axie. Nebudu rozebírat každé z nich, ale například Aard vyvolá telekinetický výboj, který srazí nepřítele k zemi, nebo dokáže odhodit trosky z cesty. Dále se pak v krajině objevují kruhy energie, které dočasně dokáží zvýšit účinnost některých znamení. Další složkou "magie" jsou lektvary. Ty patří k základnímu učení zaklínačů a záhy po začátku se naučíte lektvary míchat (dokonce musíte pomocí jednoho zachránit svou lásku Triss). Míchání probíhá dle receptu z nalezených surovin (různé kusy zvířat a rostlin, magické předměty a látky) v době, kdy Geralt medituje. Z mnoha jmenujme třeba Vlašťovku, která dočasně regeneruje vitalitu nebo Blizard, který zrychluje reakce v boji.
Kamenem úrazu rpg bývá práce s kamerou, která mi vadila například v nedávno recenzovaném datadisku k Neverwinter Nights 2. I to se podařilo CD Projektu Red na jedničku a je k dispozici trojice různých nastavení. Izometrický pohled z dálky, kdy máte velký přehled o sobě i o svém okolí, ale tento pohled není moc akční. Dalším je izometrický z dálky, kdy máte k akci blíže a přesto si zachováváte rozhled a do třetice je tu pohled přes rameno, kdy je kamera pevně zavěšena za Geraltovým ramenem a poskytuje perfektní pohled na boj. Tento pohled se mi zalíbil nejvíce, protože Geralt se v něm přesně ovládá a přitom se přímo účastníte boje. Interface je stylizován kolem obrazu a nijak neruší hru. Lze přes něj otevřít spousty oken od inventáře, úkolovníku, propracovaného bestiáře, seznamu známých postav a míst, přes recepty, nastavení a spoustu dalších oken se spoustou voleb jek se na řádné rpg sluší a patří. Trošičku vadí chaotické vypisování úkolů a jejich částí, ale dá se na to zvyknout a ničemu to nevadí.
Nyní trochu ke kritice. Hra neustále rušena videosekvencemi, někomu to sice může vyhovovat, ale ve finále to spíše ruší. Videosekvence jsou sice hezky provedené, ale jsou na můj vkus až příliš často a to i kvůli drobnostem, které se mohly odehrát přímo ve hře (ukázání pečetního prstenu, předání úkolových předmětů a podobně). Obtěžuje také neustálé nahrávání při každé změně lokace. Když vcházíte do budovy, nahrává se, chcete vejít do sklepa, opět se nahrává a to je v dnešní době poměrně zásadní vada, protože nahrávají obrazovky mnohdy trvají i přes pět desit. Loadingové obrazovky jsou ručně kreslené, mění se podle denní doby a místa, kde loading probíhá.
Nádhernou grafiku doplňuje úchvatná hudba, která vzdáleně připomíná motivy z Pána Prstenů. Při probíhání po potemnělé krajině vás budou doprovázet chlácholící smyčcové nástroje, které se rázem změní na temné bubny doprovázející tuhé boje. Hudba je skutečně velmi pěkná, což můžete ocenit i na přiloženém soundtracku. Balení hry je vůbec velmi nadité a leckterá sběratelská edice se musí zahanbeně krčit v koutě. V krabici naleznete kromě hry i soundtrack, plnohodnotný manuál, průvodce hrou (to je to co si u některých her můžete za těžké peníze zakoupit), mapu světa, vytištěnou povídku od pana Sapkowského a katalog her na podzim :). Mimo to je hra balena v luxusní krabici s vylisovaným reliéfem. A to nemluvíme o sběratelské edici, která je ještě našlapanější, ale je dávno vyprodána.

Nakonec jsem si nechal překlad hry. Nejen že jsou k dispozici české titulky, ale dokonce kompletní dabing všech postav. Dabing je skutečně na úrovni, a i když ho nemůžeme srovnávat s televizním dabingem, je to neuvěřitelný krok kupředu pro české hráče a my si jen můžeme přát více takových překladů. CD Projekt se nebál ani lechtivých témat a sprostých slov, která rozhodně nejsou použita samoúčelně, ale do úst daných postav skutečně patří. Ukázku dabingu můžete vidět v námi pořízeném videu na začátku recenze a posoudit jeho kvality sami.
O zaklínačovi bych dokázal napsat ještě několik stránek, protože možností a věcí, které ve hře jsou, je spousta. To by ale přesáhlo únosnou mez a z recenze by se pak stal nepříliš záživný popis a tuto práci rádi necháme obsáhlému manuálu a průvodci hrou, kteří jsou proto napsány. Ani zdaleka jsem v textu nepopsal vše, co ve hře najdete a co můžete potkat. Nechám také něco na objevení vám...
//<![CDATA[ //]]>
 

Zaklínač.(O hře)

20. února 2008 v 18:43 | Michael
Zaklínač
Zaklínač je v našich končinách velice očekávaná hra. Proto jsme se rozhodli ji podrobit vskutku rozsáhlé analýze, na které se podíleli dva autoři. David Sillmen se ve své stati věnuje příběhu, atmosféře, questům a soubojovému systému. Michal Maliarov potom hodnotí vývojový strom, ovládání, grafiku a dabing. Oba autoři však vyřkli svůj verdikt nad hrou jakožto celkem. Dílčí hodnocení byla zprůměrována v jedno výsledné.
zaklinacPřiznám se, že jsem v kvality herního Zaklínače až donedávna nevěřil. Přeci jen: vývojářské peripetie a počáteční rošáda studií důvěryhodnosti nepřidala, navíc polské CD Projekt Red Studio, jež se titulu nakonec ochotně chopilo, nemělo s žádným vlastním projektem dosud zkušenosti. Zkrátka jsem počítal s tím, že se prostě něco pokazí, jak už to tak u ambiciózních her z východu bývá (samozřejmě znám i ony notorické výjimky). Jenže zhruba před půl rokem jsem hru poprvé viděl v chodu a byl překvapen profesionalitou a jedinečnou atmosférou, jež z ní vyzařovala. Od té doby jsem patřil mezi Zaklínačovy příznivce a nepřipouštěl si jakýkoliv debakl. Recenze ukáže, který z mých dvou pohledů byl blíže pravdě.
zaklinac U aktuálních titulů již nebývá zvykem, že by intro hráče usadilo hluboko do křesla a doslova pohltilo. Úvodnímu filmečku Zaklínače se to daří - jednoduchá premisa, kdy má hrdina zbavit jakousi princeznu kletby se brzy zvrhne v monumentální bitku se Strigou, jednou z bestií univerza, které ke spokojenosti fantasy milovníků vytvořil Andrzej Sapkowski. A soudě podle intra, snažili se tvůrci zachovat ducha předlohy do posledního detailu. Jestliže disponujete bujnou fantazií a někdy jste si představovali království Temerie, možná budete překvapeni tím, jak moc ryzí atmosféru se intrem daří navodit.
A nejenom intrem - herní Zaklínač je originálu v celkovém vyznění naprosto poplatný, byť tvůrci často sáhli po vlastnoručně vytvořeném obsahu. Máme tu jeden z nejspecifičtějších fantasy světů posledních let - temný, špinavý, drsný, sprostý a bezskrupulózní. Takový je i život našeho Zaklínače, Geralta z Rivie. Bez přímé návaznosti na intro se probouzí v hlubokých hvozdech, odkud ho těsně před posledním vydechnutím zachraňují jeho kamarádi ze zaklínačského spolku. Ten sídlí v pevnosti Kaer Morhen, ale o své někdejší slávě si může nechat jenom zdát. Přestože existují zkazky o tom, že kdesi v říši přebývají další zaklínači, v počátcích učiníte zkušenost jen s několika málo z nich. A i ta se brzy musí rozplynout, sotva se stačíte, byť se zoufalou amnézií, zotavit, už na pevnost útočí bandité, což by nebylo v neutěšených časech pár let po válce ničím výjimečným, jen kdyby zlořádi nebyli pod vedením jakéhosi Magistra a na první pohled mocného mága. Sice pobijete řadové nohsledy, ale tito dva arcipadouši uniknou i s cennými zaklínačskými lektvary. Je jasné, že pšenka zaklínačům, již jsou mnohými obyvateli chápáni jako zlotřilí mutanti, pokvete ještě méně než dříve, zároveň však nebozí vesničané potřebují jejich pomoc značnou měrou. Ideální podklad pro hlavní dějovou linii s desítkami nabalených vedlejších questů.
zaklinac Znalost hlavního díla mistra Sapkowského není ke hraní Zaklínače nutná, ale určitě se hodí a poslouží k četným konotacím a průnikům, což vždycky potěší, ač je to ve výsledku vcelku bezvýznamné. Ani znalost předlohy ale nemění nic na tom, že hra místy klade až příliš otazníků, jež odškrtává na náš vkus pozdě nebo vůbec. Není jasné, co se Geraltovi stalo, než byl přivezen do pevnosti. Kdo je žena, která se k němu tak moc má. Odkud zná Zaklínač její jméno? Či kde se z globálního pohledu nacházíte? Pokud si občas nebudete v podobných otázkách zrovna jisti v kramflecích, nevěšte hlavu, řada z nich se v průběhu hry skutečně vyřeší a mnohdy dokonce efektním mozaikovým způsobem. On příběh si vůbec zaslouží vyzdvižení. Říše Temerin, v níž se budete povětšinou pohybovat, se ocitá zase jednou na pokraji občanské války mezi lidmi a ostatními rasami, v čele s trpaslíky a elfy. Na své pouti za odplacením úvodního příkoří se Geralt pohybuje mezi oběma stranami barikády, tu se přikloní k jedné, tu zase k druhé. A kdo to ovlivní? No přece hráč!
Velkou předností hry jsou zásadní rozhodnutí, které před vás hra stále znovu klade.
Velkou předností hry jsou zásadní rozhodnutí, které před vás hra stále znovu klade. Například volba mezi válečnými frakcemi. Nejlepší na tom je, že důsledky vašich akcí a rozhodnutí se často ukáží třeba až o několik hodin později, kdy už nemáte možnost je zvrátit, pouze musíte sníst to, co jste si nadrobili. Věru působivé. Tak například potkáte skupinu elfech rebelů, kteří převáží zbraně. Je na vás, zda jim to dovolíte, nebo zatrhnete. Teprve časem se dozvíte, že zbraně měly být použity na útok proti jednomu z vašich velkých protivníků. Zda se tak stalo, nebo ne, na to odpovídejte jen své prozřetelnosti.
zaklinac Nezřídka se dostanete do opravdu dramatických konfrontací. Autoři vám klidně dají do ruky možnost rozhodnout o osudu celé vesnice apod. Rozhovory a vůbec vztahy s postavami jsou nesmírně zajímavé a důležité. Málokdy narazíte na někoho, kdo nemá takříkajíc kostlivce ve skříni. Spousta lidí v něčem jede, což pro vás může někdy představovat výhodu, jindy to přinese ty nejdramatičtější možné důsledky. Třeba když někoho obviníte bez pořádných důkazů, tak máte problém - takový člověk/elf/trpaslík se s vámi už nebude více bavit, a pokud jste u něj měli rozdělaný nějaký ten questík, tím hůře, už ho nesplníte. Takové chování má tedy drsné konsekvence, přeci jen se ale drží v hranicích, které neumožní devastaci herního toku. Všechny nutné hlavní úkoly tak zůstávají řešitelné, mnohdy dokonce několika způsoby.
Bohužel ne vše se v příběhové a úkolové problematice podařilo na jedničku. Na pohled jsou v Zaklínači kvanta postav, brzy ale zjistíte, že diskutovat lze jen se zlomkem z nich, ostatní vykřikují jen generické fráze. V dialozích navíc občas dochází k logickým problémům - někdy jsou postavy až nesmyslně nevyzpytatelné a zběsile mění nálady. V některých questech potom není zcela jasné, co se po vás aktuálně chce. Stává se to především tehdy, kdy hledáte důkaz o vině či nevině té které osoby.
zaklinac Bojový systém patřil od začátku vývoje k aspektům, kterými se tvůrci oháněli nejvíce. Já tvrdím, že působí svěže, nikoliv však revolučně, což ale ani nikdo nežádá. Vlastně jde především o klikání, to však musí být prováděno v určeném rytmu. Nakliknete tedy protivníka, přičemž se kurzor změní na symbol indikující, že již nemáte nic mačkat. Geralt provede útok a v té chvíli začne kurzor svítit. To je moment, kdy musíte levé myšítko stisknout znovu, abyste navázali kombo. Takhle to pokračuje, dokud nepadne poslední nepřítel. Jakmile zareagujete jindy než máte, útok se přeruší a Zaklínač vypadne z rytmu.
Do toho je ale třeba volit aktuální taktiku. Popravdě vyzbrojování si tu příliš neužijete. Ačkoliv lze nabírat nové a nové zbraně, jako například sekery a různé nože, po většinu času zůstanete u svých dvou mečů. Železný se hodí na lidi, stříbrný potom na monstra. Nejen mezi nimi ale musíte přepínat. Ještě tu jsou totiž styly. Pomalým se přizpůsobujete silným, ale těžkopádným jedincům, rychlý se zase hodí na svižné protivníky. Posledním je skupinový styl, kdy Geralt svými komby poškozuje více kontrahentů v okolí, popřípadě lépe uhýbá. To můžete ale dělat i sami. I zde jsou ale určité problémy. Hrdina někdy v nepřehledných situacích nereagoval. O něco více bychom čekali od kouzlení, které tu sice je zastoupeno, uplatní se ale především na určených místech, kde je zapotřebí například odstranit překážku použitím jednoho z pěti znamení apod. V boji je lepší se spoléhat na chladné zbraně.
zaklinac zaklinac zaklinac zaklinac
Za mixování nepřátel, plnění questů a další radovánky dostáváte Talenty, neboli zkušenosti, které pak libovolně utrácíte ve "stromě talentů".
Každý ze tří stylů je při různých použitých zbraních vhodný pro jinou situaci. Na příšery a nelidi nejlépe platí stříbrný zaklínačský meč skloubený se silným stylem, který máte od začátku hry. Na lidské protivníky pak platí meč ocelový, dýka či sekera, dle chuti, to vše nejlépe s rychlým stylem. Najdou se však i výjimky jako zločinci s palcáty či malá pohyblivá monstra, kterýn se samozřejmě musíte přizpůsobovat. I přestože je boj velmi různorodý, téměř neustále se učíte nová komba a musíte improvizovat - všechny boje se brzy zvrhnout do zběsilé klikanice, kdy jen čekáte na kritický zásah, protože všechny souboje vypadají stejně. Buď mlátíte vy, nebo mlátí vás. Jen občas se mezi údery blýskne nějaký ten úhybný manévr, ale toho si možná v zápalu boje ani nevšimnete. A to při dnešních trendech rozhodně dobré není.
zaklinac A jak se to ovládá? Na výběr máte tři pohledy kamery, a to izometrický (neboli klasické RPG), hybridní (kombinace RPG pohledu s pohledem za ramenem) a nakonec klasický adventurní pohled za ramenem. Každý si jistě zvolí to své, mně osobně nejvíce vyhovoval ramenní pohled, který je nejlepší na akční momenty a také je tu nejlépe ovladatelná kamera. Pohyb klasicky zaručují čtyři bratři, klávesy "wsad". Pro všechno ostatní je tu myš a velice pěkně zpracovaný HUD po obou stranách obrazovky. Levý hud by se dal označit za akční, máte tu medailon, který signalizuje blížící se nebezpečí (nebo také magická místa), jsou tu vidět vaše aktuální zbraně, život a výdrž, lektvary na quick liště a také magie, kterou můžete použít. Pravý hud je naopak taktický. Máte tu mini mapu, pěkné okénko denní doby a pak všechny ikonky jako inventář, mapa, strom zkušeností, deník, okénko alchymie a nastavení. Vše je mimořádně přehledné a intuitivní a kdyby občas nezlobilo ovládání (postava se zasekává za téměř všechno), byl by můj dojem stoprocentní.
zaklinac Za co se však Zaklínač stydět rozhodně nemusí je osobité ztvárnění herního světa. Audiovizuální zpracování rozhodně nepatří mezi dnešní špičku, důležité ale je že neurazí a rozhodně má co nabídnout. Mezi klady by se dalo zařadit živé a velice působivé prostředí, které sice postrádá smysl pro detail, jako kulisa ale poslouží spolehlivě. Trochu hůře na tom jsou modely postav, které jsou sice obdařeny pixely bohatě, malých detailů jako vrásek či lepších textur oblečení byste ale hledali marně. Jako výrazné plus by se dalo označit i počasí a přechody z noci na den. Když se při úsvitu probudíte z meditace, slunce lehce prosvítá skrze stromy, obloha je zbarvena do červeva a ještě lehce poprchává, tak možná zamáčknete slzu, vypadá to totiž skvěle.
Za co se však Zaklínač stydět rozhodně nemusí je osobité ztvárnění herního světa.
zaklinac Teď se ale dostáváme k jednomu z problémů, který je natolik výrazný, že všechny zmíněné klady hravě strčí do kapsy. A to je omezenost enginu. Na co vám je krásné prostředí, když si ho nemůžete patřičně užít? Když nepočítám téměř nulovou interakci se světem, je to opravdu nejvýraznější problém hry. Pro představu: dostanete úkol se k někomu dostavit, daný člověk je ale na druhém konci mapy a mezi vámi jsou pole, lesy, domky a ploty. Jistě, proč si to nezkrátit přes kukuřici. Ale jeje, on je třiceticentimentrový dřevěný plot pro všemocného zaklínače nepřekonatelnou překážkou. Co tedy děláte je to, že slepě sledujete cestu, která může mít tolik zatáček, že by i Alonso ztratil přehled. Vy ji ale musíte sledovat, protože vám nic jiného nezbývá. Jistě si dokážete představit tu frustraci, když někam musíte běžet podesáté a už předem víte, že to přes pole nepůjde.
zaklinac zaklinac zaklinac
Ale dost hanění, jdeme zase k plusům. Filmečky a rozhovory jsou skvělé, mají filmový náboj a efekty (rozmazávání pozadí za postavou) a nebýt špatné synchronizace pohybu rtů s mluveným slovem, byl bych z toho na větvi. Animace také neurazí, i když můžete na motion capturing rovnou zapomenout. I přesto někdy narazíte na působivou animaci (třeba tančící děti). Jediné, co dokáže naštvat, je neustálé zasekávání Geralta i za nejmenším keříkem a tak musíte všechny překážky preventivně obíhat metrovým obloukem (a někdy i to nepomůže). Celkový dojem je ale rozhodně pozitivní, a to i proto, že vše nostalgicky připomíná Neverwinter Nights, což byl hit sám o sobě.
//<![CDATA[ //]]>

Geralt pro dospělé

20. února 2008 v 18:32 | Michael
Když se podíváte na krabici se Zaklínačem, najdete na ní PEGI rating hlásající, že hra je pro věkovou kategorii 18+. A hned vedle najdete loga vysvětlující, že obsahuje násilí a nadávky. Já bych přidal ještě erotiku, hazard, alkohol, drogy a rasismus; všech těchto složek hra obsahuje do sytosti. Jde ale o prvoplánovité a bezpředmětné prvky, nebo se opět objevil výjimečný titul, který z uvedeného umí vytěžit?
Odpověď je jednoduchá. V Zaklínačovi není nic bezpředmětné a autoři skutečně udělali maximum pro to, aby vše mělo svůj řád a své místo - a aby celá hra a všechny postavy působily maximálně přirozeně. A fantasy parafráze na moderní svět se všemi jeho nešvary by bez těchto nešvarů asi byla o ničem...
Násilí
Zrovna na násilí v Zaklínačovi není nic, co by vybočovalo z řady. Sem tam odlétne useknutá ruka či hlava, při boji stříká sousta krve... Prostě klasika. Trochu vybočují snad jen ultimátní útoky na sražené či omráčené protivníky, kterými zabijete kohokoli a cokoli na jednu ránu. Zde se již autoři nechali trochu unést, takže čas od času uvidíte nějaké parafráze na popravy; jindy se ale dočkáte spíše parodie na cirkusové vystoupení akrobata.

Alkohol a násilí vždycky chodí ruku v ruce
Ovšem boji násilí v zaklínačovi nekončí. Sapkowského svět je temný a zlý, takže někdy obrazem, jindy ale jen komentáři, si užijete poprav, lynčování, znásilňování, vydírání, vražd, šikany... Od všeho trochu. Ne, neděste se. I když po předchozím výčtu asi máte dojem, že Zaklínač je bůh ví jak úchylná hra na úrovni Postalu, není tomu tak. Je to jen hra parafrázující náš skutečný svět, a všechny tyhle věci jsou podávány tak, že mnohdy si je ani pořádně neuvědomíte. A když ano, spíše než aby vás znechutily jsou udělány tak, aby vás přinutily se zamyslet nad naší neherní realitou.
Nadávky a silná slova
Již včera, v článku o překladu, jsem psal o tom, že v Zaklínačovi všechny postavy mluví neuvěřitelně přirozeně. Šlechtici s noblesou, kněží s náboženským zápalem... A prostý lid mluví prostě sprostě. Dokonale, přirozeně a nenuceně. Pokud si někdy poslechnete rozhovor několika našich spoluobčanů lehce tmavší pleti, a pak si popovídáte třeba s wyzimským překupníkem Talarem, uvidíte sami, jak nepatrný bude v jejich řeči rozdíl.

My si nenadáváme. My si normálně povídáme
Ovšem ve hře se setkáte nejen s přímočarými nadávkami. Mnohdy se setkáte s různými narážkami na známé filmy či knihy, jindy jen o zajímavě vymyšlené slovní konstrukce. Ať tak či tak, co hry vždy sednou a perfektně ladí s její atmosférou.
Sex
Tak tohle je velmi zajímavá 18+ zaklínačská proprieta. Ve hře je celá řada (ženských) postav, s nimiž se můžete vyspat. Odměnou vám bude "karta" do sbírky; karta, ukazující danou ženštinu ve stavu minimálně polonahém.

A tyhle jsem taky sbalil
Co ale z toho, ptáte se? Kromě oněch karet nic, leda čas od času zajímavý dialog. A to je na tomhle celém to kouzelné. Svádění jednotlivých dam je někdy naprosto primitivní, jindy trochu složitější - a někdy vám dá pořádně zabrat. A je jen na vás, jestli vám to za to stojí. A co na to Geralt? Se svou pověstí proutníka rozhodně nebývá proti.
Hazard
Jedna z nepovinných miniher v Zaklínačovi spočívá v klasické hře v kostky. Dáte sázku, hodíte, navýšíte sázku, hodíte znovu... Kdo vyhraje dvě kola, bere bank. Jednoduché a užitečné - pokud se dostanete mezi profesionály, můžete během pár chvil snadno vyhrát (nebo prohrát) částky, které byste jinak jen těžko vydělávali. Jen to chce hledat stále nové a nové soupeře. A pozor - tahle hříčka je opravdu zábavná a i náš pan šéfredaktor jí propadl a namísto aby hledal další monstra na zabití a panny na svedení, běhá po Wyzimě a shání se po dalších hráčích!

Hazard, to je moje
Alkohol a drogy
Tak jako my v našem reálném světě, i Zaklínač se denně setkává s ožralci; a často i s feťáky. A někdy k nim i sám patří. Fisstech, místní obdoba heroinu, je ve Wyzimě velmi populární. Ostatně, pokud chcete, můžete si jej zkusit sami na sobě. Nečekejte ale žádné zázraky - fisstech vás oslabí, zpomalí, omámí a ve větším množství pošle do bezvědomí.
Ovšem tohle není jediná droga, kterou máte při hraní k dispozici. Dá se říci, že většina zaklínačských lektavrů jsou vlastně drogy, které vás nabudí, zvýší vám odolnost a podobně. Ale opět platí, že tahle hra si nehraje na žádnou krásnou realitu; a ani takovéto fetování není bez překážek. Všechny elixíry jsou toxické a pokud to s nimi přeženete, dojde k předávkování, které vás může klidně i zabít.
A alkohol? Poté, co jsem Geralta poprvé opil, jsem se zařekl, že již nikdy více - a toto předsevzetí důsledně dodržuji. Ono potácet se neuvěřitelně pomalu po městě, vidět dvojitě a v boji nebýt schopen pořádně zasáhnout ani obyčejného psa, to opravdu není ono. Ale hlavně ta rychlost a dvojité vidění, ty mě dostaly.
Rasismus
Herní prostředí je plné rasistických předsudků. Lidé nenávidí všechny nelidi a mutanty (zaklínače nevyjímaje) a jakožto vládnoucí rasa jim to dávají patřičně najevo. Politické procesy jsou na denním pořádku, a stále přibývá speciálních daní typu "daň z prodeje nelidského zboží", "daň za obchodování nelidmi" a podobně.

Rasismus v akci
A co na to trpaslíci a elfové? Ti na to jdou po svém. Malý národ lidi nenávidí a nijak se s tím netají, ale nic víc s tím nedělají. Zato elfové se někteří adaptovali, zatímco jiní se dali k tak trochu fašistické teroristické organizaci Veverek, která (slovy Zoltana) věří, že "šísování zpoza stromů jim zaručí rovnost." Inu, každý podle svého.
Všechny tyhle věci mají v Zaklínačovi své pevné místo. Slouží tu k navození a udržení atmosféry, tam prostě k pobavení; nikdy ale nevyzní naprázdno. A to je v dnešní době, kdy nálepka "18+" a zmíněné propriety většinou slouží jen k nalákání hráčů věku nevhodného, malý zázrak. Nemluvě o tom, jaký balzám na duši je takovýto přirozený svět po všech těch vyumělkovaných reálicíh či rádobydrsných samoúčelných trapárnách, kterými nás současný trh tak rád zásobuje.
 


Poraďte aby se vám tenhle blog líbil víc...

20. února 2008 v 18:24 | Michael
Sem pište vše co by podle vás se mělo změnit nebo co by se mělo přibrat co zase ubrat.Když budete hlásit svoje návrhy tak se vám tenhle blog bude zaručeně líbit jenom poraďte a já budu možná měnit tenhle blog.

Zaklínač.(Seriál)

20. února 2008 v 17:46 | Michael

Zaklínač (1/13)

Dětství

Do domu rodičů malého Geralta přijíždí starý zaklínač. Chce si odvést dítě, které mu je dávno určené z moci práva překvapení. Rodiče ale nechtějí vydat svého jedináčka. Otec se neúspěšně pokouší vzepřít a nešťastná matka posílá za odjíždějícím synem kletbu, že se nikdy nestane zaklínačem. Malý Geralt se dostává do horské tvrze Kaer Morhen, kde jsou již od nepaměti malí chlapci podrobováni mutacím, magickým zkouškám a školením, aby se nakonec přeměnili v zaklínače - kteří se svými schopnostmi odlišují od obyčejných smrtelníků. Většinou pouze jeden z pěti žáků vychází ze všech zkoušek vítězně. Bude Geralt jedním z nich? To je dvojnásobně nejisté, když kaplan Vesemir rozhodne, že chlapec nepodstoupí všechny dosud používané experimenty.

Zaklínač (2/13)

Učednická léta

Geralt dospěl a současně s jinými kandidáty na zaklínače se školí v Kaer Morhen pod dozorem drsných učitelů - mistrů, kteří na něj pohlížejí s despektem a nevraživostí. Jeho filozofie boje se vzdaluje od dosavadní tradice zaklínačů: chytře využívá slabostí protivníka, zřídka přistoupí na otevřenou výměnu úderů. Školitelé ho nemají rádi a šikanují, proto musí podstoupit těžší zkoušky než druzí. Geralt inteligentně obchází nastražené pasti, což ještě více rozezlí zaklínačské mistry. Během zhoršujícího se zdravotního stavu kaplana Vesemira, získává silnější pozici v Kaer Morhen. Když na Geralta nepůsobí tresty a ponižování nepomáhají, začíná proti němu zaklínač Sorel připravovat spiknutí. Nic netušící Geralt se zamiluje do zaklínačky Adély. Ale jejich milostný vztah vlastně nedovoluje zaklínačský kodex. Přichází doba zkoušek, zakončující výuku v Kaer Morhen. Díky důmyslným intrikám Sorela musí Geralt podstoupit těžký souboj se slavným mistrem meče, Thornwaldem.

Zaklínač (3/13)

Člověk - první setkání

V lese je Geralt svědkem pokusu přepadení dívky skupinou žoldáků. Protože se postaví zlu a vstoupí do války s lidmi, musí se zpronevěřit kodexu zaklínačů. Geralt zabijí několik útočníků, ale nakonec útok málem nepřežije. Naštěstí se v pravý čas objeví jeho nedávný poručník. Zachráněná dívka je princezna Renfri, která utekla ze zámku před macechou. Chce se stát členkou lesní bandy, aby se v budoucnosti mohla pomstít druhé ženě svého otce. Udivený Geralt zjišťuje, že dívka necítí žádný vděk, je domýšlivá, falešná a zkažená. Brzy zachrání život mladičké driádě Morenn, kterou napadnul netvor. Dívka je vážně zraněna střelou dobrodruha Falvicka, jenž vede nájezdní válku proti elfům. Díky vzácným lékům se Geraltowi podaří driádu vyléčit, ale nezabrání tomu, aby se do něj nezamilovala. Rozpolcený Geralt odváží dívku do jejího rodného Brokilonu...

Zaklínač (4/13)

Drak

Léta běží a Geralt je již v bojích osvědčeným zaklínačem, tentokrát na něj čeká zabití baziliška. Z jeskyně, v níž přebývá netvor se dlouho nevrací a obyvatelé místní vesnice čekající u vchodu si nakonec myslí, že Zaklínač zemřel. Pomalu a potichu se rozebírají jeho věci mezi sebe. V tom jim brání tajemný rytíř Borch Tři Kavki i jeho tlupa složená ze dvou zerrikánských válečnic. Po zabití baziliška se Geralt s Borchem spřátelí a na další cestu se vydávají společně. Brzy se k nim přidává také bard Marigold, který vypráví rytířům o výpravě na draka. Berou v ní podíl lidé různých zájmů: od rytíře, jenž zápasí pro vznešené ideály, zchudlé šlechtice, až po dobrodruhy podivného původu, toužících položit svoji ruku na dračí poklad. Geralt, Borch a Marigold se přidávají k výpravě, ačkoliv žádný z nich nezamýšlí soupeřit s pronásledovateli draka. Uprostřed jejich řad Geralt nečekaně potkává čarodějku Jennefer, s níž ho kdysi pojil milostný vztah...

Zaklínač (5/13)

Kus ledu

Geralt a Jennefer se zastavují v městečku Aed Gynvael. Zaklínač se nechává najmout k zabití netvora zeugla, přežívajícího na městském odpadišti. Jennefer zatím až příliš mnoho času tráví s čarodějem Istreddem, jenž provozuje tajemné experimenty. Mezi uličkami Aed Gynvael se Geralt setká s Marigoldem, který jej informuje o napjaté situaci ve městě a tajně chystaném útoku na elfy. Na místním dvoře Geralt potkává bývalého zaklínače - renegáta Dermota Marangęa. Docházi mezi nimi k nepříjemné výměně názorů, která málem skončí soubojem na život a na smrt. Situaci zachraňuje starosta města. Geralt náhodou objevuje, že Istredda s Jennefer pojí dávné citové vztahy. Teď jí čaroděj dokonce nabídl manželství. Jennefer je rozpolcená a nemůže se rozhodnout, protože miluje Geralta i Istredda...

Zaklínač (6/13)

Calanthe

Zaklínač Geralt náhodně zachrání život Calanthé, královně Cintry a její dceři Pavettě. Z vděčnosti je pak pozván na královský dvůr. Na hradě všichni čekají, komu připadne ruka princezny Pavetty. Zájemců je dost. Jedním z nich je tajemný netvor, Ježek z Erlenwaldu. Poradci královny prosí Geralta, aby se za ním vypravil. Zaklínač nejdříve zjišťuje, zda právě on jen tajemné monstrum vkrádající se v noci do královských komnat, chráněné silnou magií. Přitom zjistí, že princezna Pavetta tajemnému muži náleží díky tradicemi hájenému zákonu prvního překvapení. Ježek z Erlenwaldu před léty zachránil život jejímu otci. Vděčný král slíbil svému zachránci, že mu dá to, co nalezne doma po svém návratu. Byla to právě jeho narozená dcera. Na hlučné hostině jsou přítomni kandidáti o ruku Pavetty. Když se zde objeví Ježek v brnění musí čelit zákeřné přesile. V tu chvíli se Geralt musí rozhodnout podle vlastního svědomí...

Zaklínač (7/13)

Údolí květin

Zaklínač Geralt se na své dobrodružné cestě dostal až do Novigradu. V městě plným bank, trhů, a obchodů potkává svého známého barda Marigolda, jenž právě prožívá poněkud nepříjemné probuzení ze svého posledního flirtu. Společně dostávají z potíží sympatického měňavce Dudu. Tento představitel dávné rasy má schopnosti proměňovat se v jiné postavy a přebírat jejich vlastnosti. Právě on jim svým nelehkým osudem, poskytne důvod zamyslet se nad vlastním životem. Geralt se pak s Marigoldem vydávají do lidmi téměř zapomenutých míst, do Údolí květin. Ani zde však nevládne dokonalý klid a mír: chudí rolníci musejí pravidelně odevzdávat velkou část své úrody do rukou potomka samotného "ďábla". Gerald s Margoldem se pokusí postavit na obranu těchto slabých venkovanů. Ale jejich úkol vůbec není jednoduchý. Údolí obestřené všudypřítomným tajemstvím má totiž ještě "neviditelné" obyvatele, kteří hájí své dávné tradice a zájmy...

Zaklínač (8/13)

Rozcestí

Zaklínač Geralt přijíždí do města Wyzimy, jejíž obyvatelé žijí ve neustálém strachu před netvorem, který běsní v ulicích každou noc. Král Foltest hledá odvážlivce, který by tomu učinil přítrž. Věc má ale háček: netvor přitom nesmí ztratit ani o vlásek ze své hlavy. V jeho těle je "ukryta" králova dcera. Geralt se také dozví o intrikách a spiknutí v královském paláci, jehož cílem je svrhnout nemilovaného vládce Foltesta z trůnu. Nechce se plést mezi znepřátelené strany, ale rozhodne se, že těžký souboj s netvorem podstoupí. Zápas pro něj naštěstí končí vítězstvím. Těžce raněný Geralt si odjíždí léčit své rány do svatyně Melitele a na cestě se ujímá chlapce - sirotka. Pod péčí matky představené, Nenneke se mu pomalu vrací ztracené síly a zdraví. Má při tom dostatek času zamyslet se nad posláním zaklínače. Později Geralt odjíždí do Cintry, kde po smrti princezny Pavetty a jejího muže vládne smutek. Až k smrti vyděšená královna Calanthe se obává, že zaklínač odveze dítě její dcery do Kaer Morhen. Geralt se musi rozhodnout, zda také má jednat podle nepsaného Zákona prvního překvapení a přísahy, kterou před léty složil v Cintře...

Zaklínač (9/13)

Svatyně Melitele

Zaklínač Geralt se znovu vrací do svatyně Melitele, kde jeho rány opět léčí matka představená, Nenneke. Pomáhá ji mladá věškyně Lola s malou Ciri, jenž je vnučkou královny Calanthe a posledním potomkem Starší Krve. Cintra byla dobyta vojskem vládce rozpínavého Nilfgardu a mnoho jejích obyvatel zahynulo. Někteří uprchlíci a ponásledovaní elfové hledají úkryt v svatyni Melitele v Ellanderu. Geralt se obává, že není možné uniknout osudu: cítí, že Ciri a on jsou k sobě něčím silně připoutáni. Zatím se intrikán a renegát Falwick, tajně domluvený s vládcem Nilfgardu, pokouší zmocnit Ciri. Přijíždí se skupinou bojovníků do Ellanderu, kde Nenneke zamítne jeho snahu důkladně prohlídnout všechny prostory svatyně. Její rozhodnutí naštěstí může důrazně podpořit i Geralt. Toho mladý a zbrklý rytíř Tailles dokonce vyzve na souboj. Nenneke je znepokojená hrůznými vidinami věštkyně Loly a pověří zaklínače tajným úkolem. Geralt má odjet do Brokilonu a prověřit, zda je to pro Ciri dostatečně vhodný úkryt před rytíři Bílé Růže a Falwickovými ozbrojenci. Čas však běží příliš rychle. Falwick správně tuší, že "věc", kterou hledá, nejspíše najde ve svatyni. Proto k zajetí Ciri využívá i bandu, která řádí v místních horách, a v jejímž čele stojí nelítostná Renfri...

Zaklínač (10/13)

Menší zlo

Po odjezdu Geralta, přijíždí znovu do svatyně Melitele úskočný hrabě Falwick. Renegát vyhrožuje Nenneke, že zabije ukryté elfy i členky jejího řádu, pokud dobrovolně nevydá ukrytou Ciri. Své krvavé plány však hodlá uskutečnit i po splnění své podmínky. Malá Ciri chce zachránit všechny životy i svatyni, proto se dobrovolně přihlásí a souhlasí se svým odjezdem s Falwickem. Ve stejné době navštíví Geralt městečko Blaviken, kde se setká s čarodějem Stregoborem. Ten je bezpečně uzavřen ve své kamenné věži. Obává se příchodu Renfri, která si s ním má staré účty. Při setkání s Geraltem prozadí, jaký hrozný osud postihl všechno "živé" v svatyně Melitele. Bývalá princezna Renfri je podle Stregobora netvor v lidském převleku. To byl nejspíše důvod, proč měla být kdysi, zabita už jako malé děvče. A Strehgobor se měl stát vykonavatelem vražedného úkolu. Tehdy jí život jen náhodou zachránil právě Geralt, proto se příchodu Renfri neobává. V místní hospodě potkává zaklínač svého známého, básníka a barda Marigolda. Na Renfri tu také čeká banda jejích zabijáků, mezi ně patří i dobrodruh Cikáda. Tenhle výkvět všeho lotrovství nikdy neslyšel o šermíšských schopnostech Geralta a moc touží, aby s ním mohl skřížit svůj meč. V noci pak navštíví zaklínače bývalá princezna Renfri. Geralt se ji pokouší přemluvit, aby se vzdala své pomsty na Stregoborovi...

Zaklínač (11/13)

Marigold

Geralt zjišťuje, že svatyni Melitele spustošila Renfri se svojí bandou zdivočelých a nelítostných mužů. Čaroděj Stregobor mu také prozradí, že princezna Ciri stále žije. Zůstávat déle ve městě nemá smysl, proto Geralt opouští Blaviken. Znovu se potkává s básníkem Marigoldem a zamýšlí se nad cestami Dobra a Zla. Společně s Margoldem odjíždějí do Brokilonu, kde se možná ukrývá malá Ciri. Čaroděj Stregobor však neřekl Geraltovi celou pravdu: v lese Driád proto dívku nenalezne. Zato je tu mnoho uprchlých elfů. Díky nim zaklínač pochopí, že za vyvražděním kněžek ve svatyni Melitele stojí rytíř a intrikán Falwick, banda Renfri jen důkladně ukryla pravé stopy. O Ciri se přitom zajímá samotný císař Nilfgaardu, na jehož přání byla unesena. Paní lesa z Brokilonu radí zaklínači, aby se do vysoké politiky raději nepletl. Geralt s Marigoldem opouštějí elfy. Zaklínač přitom stále věří, že Ciri někde nalezne. Po cestě náhodou zaslechne důležitou rozmluvu císařových rytířů. Přitom myslí na pomstu a je pevně odhodlán, že s Falwickem skříží svůj meč. V převleku za obyvatele v Nilfgaardu se vydává do lázně, kde se za dramatických okolností setká s Cikádou. To už je Geraltovi jasné, kde Ciri má hledat.

Zaklínač (12/13)

Falwick

Geralt s velkou nadějí odjíždí k místu, kde má být ukryta princezna Ciri. Intrikán Falwick zatím objeví, že někdo má v úmyslu překazit jeho plány. V přestrojení za rytíře se Zaklínač vydává do krčmy. V zápase s početně silnějšími rytíři Bílé Růže a jejich pacholky nečekaně pobíjí všechny nepřátele. Přátelsky naladění elfové se ujímají dětí, které uvězněnil Falwick. Malou Ciri mezi nimi však nenaleznou. Zaklínač je přesvědčen, že dívce se podařilo uniknout. Uprostřed těl poražených nepřátelských rytířů čeká Geralt na příjezd Falwicka a vyslance císaře. Beze slov se dobrovolně nechává zajmout. Při vyslechu Geralt důmyslně vrhá stín podezření na Falwicka, a tak jsou intriky renegáta konečně vyzrazeny. Hrabě chtěl Ciri prodat císaři za příliš vysokou cenu. Nilfgaardskému baronovi se nelíbí jeho chování a chtivost. Proto navrhne "boží soud" - Falwick se v něm má postavit tváří v tvář svému největšímu nepříteli. Nikdo netuší, jak skončí jejich souboj, dokud zaklínač a renegát neskříží své meče... Po jeho skončení Geralt a Marigold však nadále zůstávají vězni Nilfgaarďanů. Nejdříve jsou k sobě připoutáni a později jim hrozí smrt upálením. Přesto unikají do bezpečí, když náhodou objeví tajný vchod, jenž nejspíše použila i Ciri. V podzimních chodbách je ukryt poklad i východ, střežený netvory...

Zaklínač (13/13)

Ciri

Geralt a Marigold nacházejí dočasný úkryt u hospodáře na samotě. Bard se tajně vrací do podzemních katakomb plných nebezpečí. Odnáší si odtud trochu zlata, jež vymění za peníze. Zatím na statek přicházejí elfové Galarr a Toruviel. Zaklínač chce být velkorysý a raději zapomíná na problémy minulosti. Brzy přijíždí Marigold vyparáděný jako páv a přiváží Geraltovy meče, které vykoupil na tržišti. Společně nalézají způsob, jak pomoci zbědovaným a vyhladovělým elfům. Vede je opět k pokladu ukrytému v podzemí. Než si jej odnesou, musí zaklínač bojovat s neznámými okřídlenými netvory. Cesty obou přátel se pak rozcházejí. Geralt putuje od města k městu, hledá Ciri, ale také vlastní smysl života. Při pátrání v ruinách zámku zachrání život kupci a nepsaným zákonem zaklínačů si jej zavazuje. Yurga slíbí, že za svoji záchranu zaplatí tím, co "nalezne" po návratu ve svém domě. Geralta, jenž byl těžce zraněn při zápase s netvory, si odváží na voze. Na cestě potká léčitelku Visennu, která nemocnému věnuje nečekanou pozornost, když léčí jeho rány. Geralt potom odjíždí pro přislíbenou "věc" do kupcova domu. Vedle dvou synů tam na Yurgu čeká také neznámá dívka. Dávné předpovědi se konečně naplňují...

Kam dál